Deathly Hallows and it all ended

15. července 2011 v 18:20 | Bery |  Random rants
Harry Potter. Chlapec, který přežil. Ten kluk s jizvou. Většina o něm četla, či viděla filmy, zbytek o něm alespoň slyšel. Pokud si dobře pamatuji, první knížka u nás vyšla kolem roku 2000. 11 let. Téměř celých 11 let jsem už strávil s Potterem. Jediná doba, kdy mě nadšení opustilo, byla při vydání filmu Half-Blood Prince. Už z ukázek se mi nelíbil, do kina jsem nešel a po shlédnutí jsem usoudil, že jsem udělal dobře. Potom přišla knížka Deathly Hallows. Tu jsem opět si nadšeně pořídil už v angličtině. Nedostal jsem ani přes první čtvrtinu. Prostě jsem se do toho nemohl začíst jako kdysi, tak jsem ji nechal ledabyle v knihovničce. Při vydání první části Deathly Hallows jsem se knížku pokusil přečíst znovu, opět neúspěšně. A film? Ten mě taky zklamal, na můj vkus se tam prostě nic nedělo. Od minulého roku jsem tedy Pottera nějak víc neřešil. Zlom přišel však minulý týden, když jsem seděl v hale při florbalu, zazvonil mi mobil a spolužačka mi oznámila, že nám zabookovala lístky na půlnoční premiéru poslední části, poněvadž jsme se o ní ve škole bavili. Nejdřív jsem z vidiny poslední části nebyl příliš odvázaný, ale přeci jen těch 11 let je 11 let a já si to chtěl nakonec hezky ukončit.

V neděli mě opět chytla Pottermánie a já se dal do čtení Deathly Hallows. Tentokrát jsem knížku dočetl. Ve čtvrt na dvě v noci ve středu, v den, kdy jsme měli prakticky jet na premiéru. Mezi tím však byl ještě den strávený japonštinou a já se toho filmu nemohl zoufale dočkat, protože ta knížka mi obnovila vše, co jsem na Potterovi tolik miloval. V podvečer jsem si trošku zašílel s Potter serepetičkama a pak jsme konečně vyrazili na premiéru. Chvíli jsme si počkali před kinem, koupili popcorn a Sprite, potkal jsem staré známé a pak jsme si šli konečně sednout. Reklamy byly opět zabíjecí, tehdy snad ještě víc, než normálně, protože mi přišlo, že jich tam bylo víc. Pak to ale začalo. Flashback na první část a Voldemorta vandalizujícího Brumbálův hrob. Nadšení, které jsem měl celý den, mě však začalo rychle opouštět. V asi polovině filmu jsem začal litovat, že jsem si tu knížku nakonec přečetl, film byl úžasný, ale nedržel se knížky. A ke konci to bylo čím dál horší. Od momentu, kdy se Harry probudil z mrtvých, to šlo do kytek. Z ničeho nic se u v lese u Voldyho objevil Hagrid, Nagini se proháněl po Bradavicích, jako by mu to tam patřilo, Neville si ledabyle vytáhl Nebelvírův meč z Klobouku a "milenecká sebevražda"(děkuji Temi za termín) to zabila úplně. A z konce bych nikdy nepochopil, že se smrtící kletba vrátila na Voldyho, protože to vypadalo, že mu spíš Harry hůlku kouzlem rozbil. A scéna po 19 letech? Ta vyvolala v sále několik záchvatů smíchu. Nevím proč, mě to moc vtipný nepřišlo, asi jsem byl rozhozenej z té pokažené předcházející části.

Prostě mě konec zklamal. Film byl krásně zpracován, klidně bych zašel na 3D, jen pro ten pocit, ale co se týču obsahu, zkazili to a hodně. Mrzí mě to, protože to bylo skvělých 11 let. Ale co se dá dělat, zůstanu u knih, které jsou prostě úžasné. A přeci je tu spousta dalších fandomů, které mají svoji budoucnost, a spousta dalších fandomů se určitě objeví.

A jedna scéna pro odlehčení, McGonagallová prostě válí. :)
 

Okolí plné předsudků

16. února 2011 v 19:09 | Bery |  Random rants
     Hodně se toho poslední dobou děje. Se mnou, ale i s okolím. A vůbec se mi to nelíbí. Dostává se mi trochu nový pohled na svět, na mé přátele, dokonce i na mě, jenže prostě nedokážu přijít na to, co je tak moc špatně. Já? Oni? Já jen prostě nechápu, jak někdo říct třeba "Lesbičky jsou přirozenější než gayové..." No sakra, v čem jsou tak tak moc přirozenější? Přál bych si aby mi to někdo vysvětlil, protože tohle vážně nechápu. Ve skutečnosti se toho trochu bojím. Lidi dokážou být svině, sám jsem to zažil, naneštěstí se nedá předpokládat, jak se kdo zachová. Mrzí mě to, protože i já si musím hrát na něco, co nejsem. Jak moc bych si přál, abych nemusel. Jenže prostě nechci přijít o svoje přátele a rodinu, protože přesně u nich nedokážu odhadnout, jak se zachovají.
     Jenže u toho to naneštěstí nekončí. Spolužačka napsala v posledních dnech pár článků, které mě donutily přemýšlet. Hodně. Protože prostě nevěřím, že na všechno může mít někdo tak kritický pohled, ale jednomu tématu se prostě vyhýbá. A to konkrétně homosexualitě. Nechce se mi věřit, že by se tomuto tématu vyhýbala kvůli údajné toleranci. Jen bych chtěl prostě chtěl znát pravdu...

A jak to máte s homosexualitou vy?

Live your life to the fullest

20. ledna 2011 v 20:52 | Bery
Je to zvláštní, sám to nechápu, protože i přes všechny testy ve škole, stresy doma a kdesi cosi se cítím naprosto skvěle. A je to prostě úžasné. :)

Neříkám, že dělám všechno tak, jak mám nebo bych vůbec mohl dělat, ale poslední dobou dělám všechno tak nějak...s radostí. Nuda nebo smutek? Ty se asi vybíjí na někom jiném, protože jsem v tomhle rauši už docela dlouho, jen jsem si to teď začal uvědomovat. Ani nedokážu popsat, jak je to skvělé, ale asi si tím bude muset projít každý sám. A věřte mi, stojí to za to. :)

Zítra dva testy, dějepis a angličtina, z tý angličtiny mi ještě hrozí talk, ale co já na to? Já chci. :D Já se vyloženě těším na to, jak tam příjdu, sednu si, napíšu si ten test z více jak 120 slovíček (na jedničku, samozřejmě :D), pak si mě vytáhne na talk a když zaskoruju, bude z toho jednička na vysvědčení. No kdo by to nechtěl? A hned druhou hodinu si napíšu dějepis, na dvojku nejhůř, protože si věřím a dvojku potřebu. A z toho bude dvojka na vysvědčení. Prostě tam bude. A když se mi bude dařit ještě víc, zaskoruju na fyzice a z toho bude další dvojka na vysvědčení. No prostě se těším, co víc k tomu říct. Jen snad, abyste si cokoli mohli užívat tak, jak se to děje mně. :)
 


Facebook závisláctví

17. ledna 2011 v 19:07 | Bery |  Random rants
Poslední dobou se všude objevuje kritika na Facebook. Ale proč? Co je na něm tak hrozného? To je samé že závislák sem, závislák tam, ale to přece záleží na každém, jak s Facebookem spolupracuje. Proč nikdo nenadává na mobily? Nebo na internet? Vždyť je to to samé, akorát v bledě modrém. Nezapírám, že mám Facebook, docela si ho i užívám. A proč? Protože je tam skoro každý a když potřebuju, většinou tam dotyčného seženu. A ano, baví mě hrát Farmville a Pet Society, jenže nad tím netrávím několik hodin denně. Proč si mám sakra rušit Facebook, když to, co dělám na Facebooku, přesunu jen o trochu vedle. ICQ, Fanart, deviantART, mobil. Vždyť je to pořád o tom samém. A že tam ti blbci cpou svoje osobní data, které jim to sežere a blabla, to je jejich problém, hloupý hloupým zůstane a Facebook za to ne až tak může. A ten Facebook si prostě nechám a argumenty jako "Lidi jsou kvůli Facebooku líní!" mě moc nevzrušujou. Tímhle dneska argumentovala naše spolužačka a na tohle jsem prostě nemohl neodpovědět. Prostě to je zase to samé, proč používají mobily a neposílají si dopisy? No protože je to prostě rychlejší. Kdybych se měl na něčem domluvit támhle s Re nebo s Temi z druhý strany republiky, bych dřív umřel, než bychom se vůbec sešli. Jenže ta spolužačka prostě asi nedokáže přijmout cizí(rozumné) argumenty, což tedy víme už docela dlouho. A tenhle článek se měl původně jmenovat "Asertivita vyhrává", jenže to je zase jedno z témat, které mi hnulo žlučí, tak jsem lehce odbočil. :D


A tohle tak krásně vystihuje ten momentální stav k Facebooku. :D

Jak je důležité mít přátele

16. ledna 2011 v 12:36 | Bery |  Random rants
Poslední dobou na mě všechno nějak padá. Ale překvapivě ne vůbec špatným způsobem. Když tak přemýšlíš, vše to začíná a vše končí u školy. :D Konec pololetí, prostě nejhorší školní období, všichni šílí s písemkama, zkoušením a kdesi cosi. Občas to nezvládám, ale nakonec to většinou dobře dopadne. Proč? No protože jsou tu přátelé. Nasharujou poznámky, vysvětlí látku, při nejhorěím poradí při testu, no není to krása? Rodina se asi taky zbláznila. Když potřebuju utéct od toho šílenství doma, na koho se obrátím? Na přátele. A zvlášť ty ze školy a není to jen kvůli tomu, že spolu trávíme tak moc času. A tím myslím vážně hodně. Čímž se vlastně dostávám k tomu poslední, momentálně asi nejkrizovějšímu. V tom mě taky podrží, zvlášť moje spolusedící a její dvojče. Je vážně krásné si o něčem popovídat a při tom nemuset nic schovávat. Docela jsem to potřeboval a trochu se zlobím, že jsem to neudělal dříve. Takže tak. Přátelé stojí za to si držet, pokud to jsou opravdoví přátelé, kterým nezáleží na tom, jací ve skutečnosti jste a nejlépe když jste si podobní víc než s kýmkoli jiným. :)

Jak malé věci dokážou naštvat

28. prosince 2010 v 20:59 | Bery
To byl zase den. Ráno to vypadalo tak normálně, ale netušil jsem, jak mě něco velikosti přibližně A5 dokáže vytočit. Ale nebylo to jen to, pošta na tom má taky své. :/ Dnes kolem poledne jsem šel vybrat poštu a tam takový ten super bílý papírek, že na mě něco čeká na poště. Prý poštovní a větších rozměrů. Tak si říkám "Ok, to bude vážně něco velkého, když to ani autem nepřivezli". Tak se vydám na poštu, očekávaje něco velkého a skvělého. Na poště si vezmu papírek a čekám. Pak teda dojdu k okénku, dám papírek, paní odběhne a dlouho se nevrací, tak si říkám "Aha, to je tak velké, že to ani neunese, no super." A za chvíli se vrací. Jen co jsem uviděl, co má v ruce, začalo to ve mě vřít. Byla to taková ta zásilka, kde je první DVD, vy dostanete spoustu a spoustu výhod a ještě něco k tomu. Takže to byla ta zásilka větších rozměrů, která se očividně nevešla do schránky a paní pošťačka nemohla ani zazvonit na ten zatracenejch zvonek. >.< Takže z pošty jsem odešel docela napruzenej, protože tohle mi už vážně normální nepřijde. A docela by mě zajímalo, jak se mají mí plyšáci tam kdesi v Austrálii, protože ti taky očividně ještě NEDORAZILY.  -_-

Trocha vánočního stresu

8. prosince 2010 v 15:14 | Bery
Ačkoli tímto typem stresu obvykle netrpím, dárky nakupuju včas a tak, dneska mě lehce polilo horko. ^^; Před několika týdny jsem objednal synovci a neteři(vážně by pro to mělo být nějaké shrnující slovo) dva plyšáky z Ebaye, Piplup a Hello Kitty. Asi před týdnem jsem už trochu zpanikařil, protože plyšáci nikde, ale Re mě naštěstí uklidnila. Ale dnes přišel email, že London je pod sněhem a že nedolétavají zásilky z Austrálie, nebo co, a že se doba doručení poněkud protáhne. Takže CO TEĎ?! Ne, že bych panikařil nějak moc. Zatím. Mám ještě dva týdny. Ale vážně nechci panikařit. Prakticky ani nevím, jak na to. :D Takže teď budu tiše doufám, že mě Vyšší síla vyslyší a plyšáci včas dorazí. Protože vážně chci vidět, jak se děti budou tvářit, až je najdou pod vánočním stromečkem. D:

A já si taky udělal radost, protože mi Blue přiveze z Japonska plyšáka Pokabu. %D Jen si na něj budu muset ještě chvíli počkat. :X

Přibináček Piškotík

17. listopadu 2010 v 18:59 | Bery |  Nový objev
Poznámka: Naprosto náhodné. :D


Piškotík je něco tak úžasného~ Kombinace skvělého pribináčka a skvělých piškotů je něco tak chutného, že jsem jedl něco tak dobrého málokrát v mém životě. Ale ta chuť nejde popsat, takže běžte do obchodu a jeden si kupte. :D

Fimo

29. října 2010 v 10:58 | Bery |  Nový objev
Předevčírem jsem se vydal do Plzně, protože jsem potřeboval uplatnit slevu na knížku (koupil jsem si Zaslanou Poštu, jen tak btw.) a při té příležitosti jsem si koupil Fimo. Hodně dlouho jsem to chtěl zkusit, ale modelování nikdy nebyla moje silná stránka, tak jsem se do toho nepouštěl. Ale změna je život, tak jsem do toho šel. A musím se přiznat, jsem naprosto unešen. Sice nemám pořádné pomůcky, ale stejně se mi Fimo velmi líbí. Zatím jsem zkusil jen duši ve stylu Soul Eatera, ale je to poněkud fail, takže pokud se chce někdo podívat, miřte na dA. :X Ale dnes jsem udělal vlajku Japonska jako přívěsek na klíče, takže až ji vypálím, hodím ji sem~ A vidím to tak, že k Vánocům napíšu Ježíškovi o zásobu Fima a potřeb k němu. :D

WiP: Ω

1. října 2010 v 20:57 | Bery
Protože jsem dlouho nic netvořil, rozhodl jsem namalovat svůj nový shiny tým. A jelikož jsem si je chtěl pořádně vychutnat, dělám je v akrylu. Jenže se mi na čtvrtku nevejdou všichni (nechci dělat větší formáty, abych to mohl házet do alba), takže pracuji na první trojice. Zatím je hotový Vincent, zbytek zatím nechám v tajnosti. x3 A navíc vůbec nevím, kdy to dodělám, protože jsem si vymyslel nový projekt a musím to stihnout co nejdříve. Jenže materiál na to se tady nedá sehnat, takže musím do Plzně a to mi bude chvíli trvat, takže zbytek trojky má tak dva týdny k dodělání~

Kam dál